středa 25. června 2014

Můj výlet do Portugalska | 6. část | Poslední den a odjezd

Ano, po týdnu se vracím. Měla jsem toho celkem dost a ani psát se mi moc nechtělo. Spíš jsem trochu pracovala na svojí povídce. Přeji příjemné počtení posledního článku o tomto úžasném výletu! (Prozradím, že v příštím článku na vás bude čekat video o jedné z mých oblíbených knih.)

Poslední den, čtvrtek jsme strávili v Aveiru. Šli jsme se podívat, jak se vyrábí specialita z tohoto města - ovos moles, jehož hlavním složením jsou vaječné míchané žloutky a cukr. Mně tahle portugalská pochoutka chutnala, ale z obličejů mých ostatních spolužáků se dalo vyčíst, že tohle asi nikdy nebude jejich oblíbené jídlo.
Projeli jsme se po řece Moliceiro a šli na oběd do restaurace OláRia. Celý týden v Portugalsku jsme jedli převážně ryby a ostatní mořské plody, a tak tomu bylo i tady.
Pak jsme navštívili podzemní muzeum Caves Alianca, kde se nacházely starodávné rituální sochy z celého světa, zajímavé kameny, ale taky hromada lahví různých druhů vína.
Následoval volný čas, na který jsme čekali celý týden! Každý z nás si chtěl z Aveira (ať už pro sebe nebo pro svou rodinu) něco přivést, takže jsme dvě následující hodiny strávili buď v nákupním centru, nebo v obchůdcích se suvenýry. Jinak co se týče nakupování - nakupovala jsem především jídlo nebo upomínkové předměty. Oblečení žádné. Buď to bylo drahé nebo neměli moji velikost. A zhruba 70% každého obchodu zaujímala tílečka nad pupík, což já si koupit sice můžu ale nosit ne.:D
Ve večerních hodinách jsme dojeli ke škole, kde se měl konat společný závěrečný večer. Zástupci z jednotlivých zemí měli předvést národní tance. My tancovali polku. Nacvičováním toho tance jsme strávili celkově asi hodinu a podle toho to i tak vypadalo.:D Ale všichni nám tleskali, to bylo hlavní.:D
Každá skupina lidí z daného státu měla za úkol zazpívat píseň z jiné země. My jsme zpívali rumunskou lidovou Trandafir de la Moldova a sama pí. uč. z této země nás pochválila a řekla, že nám bylo skvěle rozumět. Portugalci zase zpívali naši Holku modrookou a musím uznat, že se jim to vážně povedlo. Jejich výslovnost byla parádní. A navíc to i hezky předvedli.:)
Z tělocvičny jsme se přesunuli zpátky do školy, kde na nás už čekala v prostorách haly večeře. Byla společně s rodinami, u kterých jsme celý týden byli, takže se ta celá obrovská hala změnila v super restauraci, uprostřed byl obrovský stůl, kde se podával předkrm a později i dezert, prostě paráda.
Došla dokonce i portugalská lidová skupina, která nám hrála a my i tancovali, bavili jsme se všichni spolu, fotili selfie, dávali si na sebe kontakty. Bylo to hrozně fajn.
Večer se trochu protáhl, takže jsme z Portugalska odjeli po půlnoci. Pro některé z nás bylo opravdu těžké rozloučit se se svými rodinami, u kterých jsme strávili tento úžasný týden. Pět dní sice nevypadá jako nějaký dlouhý čas, ale i za tuto dobu jdou navázat skvělá přátelství a vztahy. (Já teda musím přiznat, že jsem nebrečela, ale i tak opouštění rodiny - především Daniela - bylo hodně těžký.)
Cesta domů byla dlouhá. Noc z pátku na sobotu jsme strávili v kempu v Port Grimaud u Saint Tropez. Nejdřív vůbec nebylo v plánu trávit někde noc. Den jsme měli strávit v Marseille, ale nějak nám nevyšel čas. Navíc nikdo z nás vůbec nevěděl, kam nakonec jedem, jak dlouho tam budem a tak. Navíc mně hodně chybělo to domácí prostředí a po noci a dnu v autobuse mi nebylo zrovna fajn, takže jsem na tom byla psychicky trošku hůř. (Byly tam i jiný faktory, ale o těch nechci takto otevřeně mluvit.) Takže jsem neměla náladu na focení a vlastně vůbec na nic. Hledali jsme tam o půlnoci asi hodinu po celým tom městě restauraci, kde ještě vaří. Naštěstí jsme našli pizzerku. Byla to ta nejlepší pizza, co jsem kdy jedla. A ráno jsme se stavili ještě v jednom obchodu, kde jsem si zase koupila nejlepší pořádnej francouzskej croissant.
Domů jsme nakonec přijeli v sobotu pozdě v noci.
Doufáme, že přátelství, která jsme v Portugalsku navázali, vydrží a třeba se do této krásné země znovu podíváme.


Ovos moles.

Jízda lodí.

Selfie pod mostem. (Jo, foukal vítr. :D)



Dobrej nůž měli v restauraci.:D


Strašně dobrý tohle bylo.:D



To chci doma.:D




Mňamííí!:D

Náš mobilhome.

Nejlepší croisssant!!


středa 18. června 2014

Můj výlet do Portugalska | 5. část | Porto

Po několika denní pauze se znovu vracím. Bohužel to dříve nešlo, jelikož se teď uzavírají známky, máme toho hodně ve škole. Dneska to bude kratší a pravděpodobně ani ne tak záživné, jelikož dneska se u mě doopravdy psací nálada neprojevuje. (Můžete překliknout na fotky, je jich tu dnes spousta.:D )

Na středu byl naplánován výlet do Porta, bývalého hlavního města Portugalska, kam jsme dojeli okolo 10. hodiny. Jako první nás čekala projížďka na lodi po řece Douro. Sice výklad nebylo vůbec slyšet, ale i tak jsme si to moc užili. Projeli jsme se i pod těmi obrovskými mosty.
Pak jsme navštívili vinné sklepy s portským vínem. Hodně lidem zápach vína vadil, mně tedy vůbec ne.
Oběd jsme měli v další hotelové škole, kde jsme čekali asi půl hodiny, než nás tam vůbec pustili a samotný oběd trval dvě hodiny. (Ale bylo to výborný, vlastně celá ta portugalská kuchyně plná mořských plodů, mi chutnala a jsem ráda, že jsem to mohla vyzkoušet.)
Odpoledne jsme autobusem jezdili po Portu a ukazovali si ty nejznámější památky. (V tom autobuse jsem normálně usnula.:D )
Návštěva knihkupectví, kde autorka Harryho Pottera J. K. Rowlingová čerpala inspiraci, byla pro mnohé z nás úžasným zážitkem, jelikož se v naší skupině nacházela spousta fanoušků těchto knih. V knihkupectví se bohužel nemohlo fotit, ale byly tam naprosto úžasné schody, který vypadaly fakt "potterovsky". Koupila bych si tam možná i knížku, jenže jsme tam nestrávili tolik času a já ani nemohla najít oddělení s anglickými knihami.
Po prohlídce města nás čekala jízda starou tramvají. Náš průvodce byl dost divnej.:D Vypadal jako úchyl a prostě tak zvláštně na nás pokukoval. Trochu víc psycho... Po cestě jsme mávali lidem, byla to hrozná sranda.:D Nejvíc mě zaujal řidič autobusu.:D
Den se chýlil pomalu ke konci, ale než jsme z Porta odjeli, zastavil nám autobus u obrovského mostu, který byl několik desítek metrů nad hladinou řeky, abychom se mohli na město podívat i trochu jinak.
Do Aveira jsme dojeli se zpožděním. Do rodiny jsem dojela o půl deváté. Chvíli jsem se balila. (Na čtvrtek po after party byl totiž naplánován odjezd.) Pak jsme měli večeři. Byly špagety. (Mňamíí! :D Jako by věděli, co mám nejradši. Takže jsem se pořádně najedla.)
O půl desáté jsme vyjeli na pláž. Jessica se mě ptala, jestli nejsem unavená, ale já jí řekla, že ne, i když jsem byla. Ale stejně jsem chtěla tu pláž vidět i večer. Setkali jsme se s několika našimi přáteli u majáku a procházeli se po nějakým molu nebo co to bylo, teď vážně nevím.
Potom jsme šli do nějakého stánku, kde jsme si všichni dali další portugalskou specialitu. Vypadalo to jako palačinka, akorát se to víc táhlo. Měla jsem to s nutelou a bylo to strašně dobrý.
Nakonec jsme ještě zalezli do kavárny, kde jsem si dala kolu. Potřebovala jsem přece jen trochu toho kofeinu a okolo půlnoci jsme jeli z pláže zpátky domů. (Byla jsem u skvělých rodičů, že pro nás jezdili tak pozdě někam na pláž.)
Jelikož jsem neměla ještě vypitou kolu, držela jsem ji v ruce, ale i tak se mi oči zavřely a já na chvíli v autě usnula. Naštěstí jsem tu kolu nepustila. (Když jsem tohle říkala mamce, hrozně se smála.:D )
Šla jsem spát okolo druhé.

Jeden z portovských mostů.

Naše loď.

Vinný sklep.

Obědová tabule.

Předkrm.

Hlavní chod.

Dezert. Všem strašně chutnal, mě ale moc neoslovil.


V muzeu tramvají před projížďkou tramvají.

Na mostu.

(Ne)palačinka.

Kola.


neděle 15. června 2014

Můj výlet do Portugalska | 4. část | Surfování

Po dvoudenní pauze se opět vracím k mému povídání o Portugalsku.
V úterý ráno jsem se probudila po těch nočních můrách celá rozlámaná a unavená. A to na mě tento den čekala pěkná šílenost! Celé dopoledne jsme měli strávit u moře surfováním. A počasí nebylo zrovna nejkrásnější. Hodně foukalo, což je sice dobré pro tvoření vln, ale ne pro naše těla.
K moři jsme vyjeli v 8:30 od školy (jo, zase jsem tam byla dřív :D ). Dojeli jsme tam okolo půl desáté a ještě jsme měli nějakou pauzu, abychom si mohli prohlédnout trh s rybami a krásné pruhované domy.
Na pláž jsme dorazili po desáté hodině. Už na nás čekali instruktoři. Když nám jeden z nich sdělil, že voda má pouhých třináct stupňů, někteří z nás se začali rozmýšlet, jestli tam jít nebo ne. Ale vždyť v neoprenu by mělo být teplo, řekli jsme si a nakonec šli do toho. Naneštěstí jsme byli až ve druhé skupině, takže jsme v té zimě na pláži sledovali ostatní jak si surfují, zatímco my čekáme. Asi po hodině a půl jsme se konečně dočkali. Akorát jsme šli hned už na vlny (ostatní si to zkoušeli ještě předtím na klidnější vodě), což pro mě nebylo zas tak super, jelikož nejsem sportovní člověk a jsem ráda, že se udržím na hladině. Naštěstí hloubka vody byla v pohodě, dosáhla jsem v klidu na zem. A v neoprenu doopravdy zima nebyla.
Nešlo mi to. Zatímco moje spolužačky sjížděly jednu vlnu za druhou, já jsem byla nadšená z toho, že jsem si na tom prkně dokázala čupnout.
Pak nás hrozně rychle vyhnali z vody a některý učitelky nám tam začaly normálně sundávat ty neopreny, protože jsme už spěchali na oběd.
Při odchodu tam na mě jeden z těch instruktorů začal pomrkávat. To jako fakt? Na takovýho lůzra? :D Dost mě to pobavilo.
Surfování byla zábava, jsem ráda, že jsem si to mohla vyzkoušet, ale že by mě to nějak vzalo... To asi ne.:D
Po obědě, který byl v hotelové škole EPADRVagos (oběd trval tři hodiny -_-, ale chápu to, protože to bylo v hotelové škole, kde pomáhají postiženým lidem zařadit se do společnosti - a upřímně, dokud mi učitelka neřekla, že jsou postižení, ani jsem to nepoznala), jsme šli do muzea, kde se nacházely především zajímavé mušle a modely lodí. Pak jsme dojeli autobusem zpátky ke škole, kde na nás už čekaly naše rodiny.
Když jsem dojela do rodiny, dala jsem si sprchu a pak jsme měli večeři. Byla ryba a bylo to fakt strašně dobrý. Pak jsem jim na chvíli zabrala počítač a při čekání na ostatní (měli jsme spolu jít do nějaké kavárny), jsem se koukala s Jessicou na Hlas Portugalska. A ti Portugalci nezpívají špatně. A někteří nebyli ani škaredí.:D
V kavárně jsem si dala nějakej pomerančovej džus. Byly to vážně vymačkaný pomeranče a bylo to strašně dobrý.
Zůstali jsme tam asi do půl dvanácté a pak šli zpátky domů. (Měli jsme to jen kousek.)


Domy u pláže. Ze surfování žádnou fotku nemám, mají je učitelky.

Můj předkrm. Mohli jsme si vybrat, co jsme chtěli. Ano, opět ryby a nic než ryby.:D

Hlavní chod. Tohle jsem měla i první den u té rodiny. Dezert jsem bohužel nevyfotila.

V muzeu.

Potápěč v muzeu.

Děsivý obraz. Zvlášť ten kluk nalevo.

Můj pomerančovej džusík.:D


čtvrtek 12. června 2014

Můj výlet do Portugalska | 3. část | První návštěva školy

Jak jsem již psala, v neděli jsem šla spát celkem brzo, takže dalšího dne jsem se probudila se spoustou energie. Vstávala jsem po půl sedmé.
S rodinou jsme měli společnou snídani (akorát bez taťky, ten musel v noci do práce), od stolu odešel dřív i Daniel, starší brácha (ten pěknej brácha :D ) a já, Jessica, Ruben a mamka jeli ke škole, kde jsme se měli všichni sejít. Nevěděla jsem, v kolik tam měl být sraz, my tam byli už po půl osmé a já doufala, že tam uvidím některou svoji spolužačku, přece jen jsem strávila 18 hodin v cizím prostředí bez nikoho známého. U školních dveří už na Jessicu a Rubena čekali jejich přátelé. Seznámila jsem se s Carlou, Jonathanem (se kterým tam byl kluk z Německa Felix) a ještě s několika jinýma lidma, u kterých už si bohužel jméno nepamatuju.:D Bylo nás tam asi sedm a pak šli všichni do školy. Doufala jsem, že tam někdo bude, ale vstoupili jsme do jejich obří haly (bude na obrázku) a nikdo tam nebyl. Dokonce i kantýna byla zavřená. Celkem jsem se tam cítila nesvá. Všichni spolu mluvili portugalsky a postupně, jak přicházeli další lidi, tak jsme se seznamovali a zas pusinkovali na tváře.:D Tolik pus jsem za tak krátkou dobu nedala už hodně dlouho. Pak si Portugalci vytáhli matematiku, zrovna se učili funkce. My jsme sice jezdili na výlety, ale ne všichni studenti, co měli u sebe někoho ubytovaného, jezdili každý den. Například Jessica se mnou byla celý den jen ve středu. Jonathan tam pak vytáhl i Uno, tak jsme dokonce hráli i karty.
Asi o čtvrt na devět se tam začali všichni tak postupně objevovat, sraz měl být totiž až o půl deváté. Jakmile jsem viděla B., skočila jsem po ní. Vážně jsem už kolem sebe potřebovala někoho blízkýho.:D
Pak jsme byli rozděleni do čtyř skupin.Já byla ve skupině s B. a B. V každé byli dva portugalští studenti, u nás to byla Jessica a Diana, u které byla ubytovaná taky jedna moje spolužačka. Provázeli po škole. Areál školy je vážně obrovský. Nejvíce mě zaujala velká vstupní hala a knihovna, kde žáci trávili svůj volný čas. Poté se každá ze skupin šla podívat na jednu vyučovací hodinu. Já jsem byla na hodině angličtiny v sedmé třídě. Studenti věděli, že se přijdeme podívat, tak nám nechali volná místa v lavicích, půjčili nám učebnice, takže jsme celou hodinu mohli pracovat s nimi. Byli jsme z toho nadšení. Hodina angličtiny se mi moc líbila.
Po obědě jsme autobusem vyrazili do centra Aveira, kde jsme šli na procházku. Je to opravdu krásné město. V Aveiru se taky vyrábí sůl, takže jsme se šli podívat k solným jezerům. Následovala prohlídka budovy, kde se vyrábí mýdla. Sami jsme si také jedno vyrobili. Mně se to moje moc nepovedlo.:D
Pondělní program skončil uvítáním u starosty, kterému uprostřed jeho řeči zazvonil iPhone.
Pak jsme dojeli zpátky ke škole, kde už na mě čekala Jessica. Měli jsme teď tedy individuální program. Jeli jsme na večeři do nákupního centra do mekáče, kde jsme se setkali ještě s několika lidma. Celkem dlouho jsme čekali na Daniela, měl u sebe peníze (a zrovna byl se svojí holkou), tak jsem si čas trochu zkrátila tím, že jsem se vyfotila s Paulem v takové té fotící budce. Vždycky jsem to chtěla zkusit. Bylo tam strašně moc lidí, naštěstí i B. a N., takže jsem se cítila celkem příjemně až na to, že při jezení mcwrapu (kterej už si mimojiné nikdy nedám), mi omáčka pokapala kalhoty. Vypadalo to strašně, ale to bych nebyla já, kdyby se mi nestal trapas.
Prošli jsme i pár obchodů, jenže 80% všeho oblečení zabírala trička pod prsa, což já bohužel nosit nemůžu. Zbytek byl buď drahej a nebo neměli moji velikost. (y)
Pak jsme ještě zalezli do jedné kavárny, kde se k nám připojil další Portugalec Louis, který měl u sebe Němce - už si bohužel nepamatuju jeho jméno, ale byli to v pohodě kluci. Seznámila jsem se ještě s Anou, která u sebe nikoho ubytovaného neměla, ale i tak si s námi vyšla. Je strašně v pohodě a těším se, až si zavoláme přes skype.
Nevím, jak bych celý den shrnula, asi nic extra, myslím, že jsem ten den byla hodně ve stresu a nedokázala jsem se moc uvolnit, což možná potvrdily i noční můry, které mě provázely celou noc.


Tohle je ta hala.

Oběd, který jsme měli ve školní jídelně. Mnohem lepší než v naší.:D

Dost dobrý nádraží!

Graffity kráva na nádraží.

Nějaká socha.

Bomba!

Nákupní centrum.



Světla na radnici.

Zítra čekejte další povídání.
Pac a pusu.:*



středa 11. června 2014

Můj výlet do Portugalska | 2. část | Příjezd do rodiny

Nevěřila jsem, že hned dneska napíšu další část povídání o tomto úžasném výletu. Když ono je o čem vyprávět!
Včera jsem skončila u nástupu do autobusu. Bylo mi vážně smutno, když jsme z Paříže odjížděli, zrovna zapadalo slunce a Paříž vypadala ještě kouzelněji. Tu noc v autobuse už si ani nepamatuju, ale myslím, že jsem ji celou prospala.
Do Portugalska do Aveira jsme dorazili o půl třetí jejich času (bylo tam o hodinu míň). Autobus zastavil u hostelu, kde měla být ubytovaná taneční skupina, na nás ostatní už čekaly hostící rodiny. Celkem jsem byla nervózní, když více než polovina mých spolužaček už svoje rodiny viděla a já ještě ne. Jakmile jsem ale vylezla z autobusu, čekala už na mě před ním Jessica, její bratr, dvojče a rodiče (maminka kuchařka, tatínek policajt). Jessice je čtrnáct a má ještě jednoho bratra (bylo mu sedmnáct a byl fakt jako hodně moc pěknej :D ), se kterým jsem se seznámila u nich doma.
Ještě než přejdu k popisu jejich domu, ráda bych se zmínila o tom, jak se v Portugalsku vítají. Kluci si mezi sebou jenom potřesou rukama, ale jinak se dávají pusy na tvář, což mi přijde moc milé. Nejdřív jsem z toho byla trochu v šoku, protože mi není zrovna příjemné mít hned tak blízký kontakt z cizími lidmi, ale jak píšu, i tak to bylo milé.
Cesta k nim domů mě trochu vyděsila. Mluvili spolu po cestě portugalsky a jeli jsme celkem dlouho. Přišlo mi, že jsme vyjeli dokonce i z Aveira, ale další den jsem naštěstí zjistila, že ve stejné části bydlí i B., A., A. a jeden Portugalec Paul, se kterým jsem se seznámila ještě ten den.
Takže jsme dojeli. Dům měli celkem prostorný, jejich terasa byla hodně veliká a měli i krásnou zahrádku. Měla jsem svůj vlastní pokoj, za což jsem byla nesmírně ráda, myslím, že ten pokoj byl Jessicy, měla ho fakt pěknej. (Dole jsou fotky.)
Jako první jsem si dala sprchu, kterou jsem po dvou dnech v autobuse fakt potřebovala. Bylo fakt nechutný cítit se. (Nechápu, jak to dělají v Survivoru, asi bych umřela, kdybych se musela cítit 39 dní.:D )
Po sprše jsem se odhodlala a vydala se zpátky do obýváku, kde byla Jessica a zeptala se mě, jestli se nechci jít koukat na film. Řekla jsem, že klidně, aspoň jsem si trochu odpočinula. Koukali jsme na Millerovi na tripu. Bylo to trochu divný, moc jsme se při filmu nebavili.:D
Po filmu jsme se rozhodli i s bráchama, že půjdeme ven. Vzali jsme jednoho z jejich tří psů a šli na procházku. Asi o tři ulice dál bydlel již zmiňovaný Paul. Paul je trochu šílený člověk s velkým charakterem a jednoduše ho nejde nemít rád.:D Mluví hodně dobře anglicky, takže mi po cestě dělal takovýho malýho průvodce. Šli jsme nějakým lesíkem, kde mi říkal, že někdy mívají party a chodí tam po večerech. Pak jsme z něj vyšli, šli kousek dál až k nějaké zdi, která byla o takového menšího kopečku. Paul mi řekl, že kdybych tu zeď přelezla, tak je tam dům celý ze skla, prý je tam dokonce i skleněný bazén a bydlí tam nějací bohatí lidé. (Později, když jsme se o tom bavili s holkama, vzpomněly jsme si na Stmívání.:D )
Paul měl mít u sebe ubytovaného jednoho Němce, který měl přijet v sedm, takže se od nás odpojil a my šli pak po chvilce taky zpátky do domu.
Následující hodinu jsme strávili na terase, kde jsem se seznámila s jejich psíky. Ruben, dvojče Jessicy, nám dokonce zahrál i na tubu. Pak po mně chtěli, abych hrála na kytaru, to jsem ale odmítla. Neznám nic nazpaměť. Povídali jsme si a pak jsme zalezli zase dovnitř, že budem hrát Wii. Zrovna to měli ale nějaký rozbitý, tak jsme si zapnuli televizi a začali se bavit o oblíbených seriálech a filmech. Oni normálně neznali Survivor! Tak jsem jim pustila první díl z PI, bohužel ale nevypadali, že by je to bavilo, spíš mi přišlo, že se na to koukali, aby mě neurazili.:D Následovala večeře, na kterou jsme měli nějakou portugalskou specialitu. Nevím, jak se to jmenuje, ale je to z brambor, vepřového masa a škeblí (v těch škeblích bylo taky nějaký maso.) Bylo to fakt výborný. Potom jsme ještě měli dezert, nějaký dort a ten mi taky chutnal.:D Jo, já prostě sním všechno.:D
Bylo už celkem pozdě a já byla hodně unavená, takže jsme si ještě chvilku povídali a já pak zalezla do svýho pokoje.:)

Celý to odpoledne jsem nefotila, já nevím, přišlo mi to takový blbý, tak tu mám pro vás dneska jen můj pokojík.:)




To byly jejich kliky, strašně blbě se mi to někdy otvíralo.:D