středa 17. prosince 2014

Sledujte mě na wattpad!

Už mě nečeká žádná další písemka a přichází konečně to dlouho očekávané volno.:) Dnešní večer jsem strávila (a ještě strávím... :D) se stránkou wattpad, kde může zveřejňovat svoje příběhy a číst jiné ostatních autorů.

Nejlepší je, že je to celosvětová stránka a najdete tam od každýho něco ve spoustě jazycích. Sice je tam spousta fanfiction, který já teda nemusím, ale už tak mám na seznamu 12 knih/povídek a těším se, až se do nich pustím. Bude to trochu takové odreagování od vší té povinné četby (i když mám teď rozečteného Sněhuláka a je dost dobrej).

Zkoušela jsem už spoustu stránek, kde můžete zveřejňovat svoje povídky, protože pokud mě delší dobu sledujete, tak víte, že píšu. Zkoušela jsem hlavně saspi a ještě samozřejmě i jiné servery, ale nic mi nevyhovovalo. Jsem ráda, že jsem našla wattpad, protože nechci, aby moje povídky zůstaly v "šuplíku". (Nebo dnes už spíš jako ikonka na ploše monitoru?)

Zveřejnila jsem zatím první kapitolu mojí povídky pod názvem "Zimní sídlo", kterou mám rozepsanou už hodně dlouho - avšak první kapitola je už několik měsíců ve svojí "finální podobě". Dokonce jsem i díky tomu doupravila první část druhé kapitoly, kterou zveřejním asi příští týden. Pak budu zveřejňovávat (strašný slovo - asi i nespisovný :D) jak to půjde.:)

Pokud máte náladu a chuť zpříjemnit si večer nějakým čtením, budu moc ráda, když alespoň kouknete na můj profil.:)


Pokud máte i vy účet na tomto serveru, napište mi rozhodně do komentářů! Moc ráda vás "follownu".:) Přeji vám všem krásný večer a snad brzy zase na viděnou! :)



pondělí 15. prosince 2014

úterý 18. listopadu 2014

Na co se těším: The Imitation Game (2015)


Životopisný film o britskom matematikovi a logikovi Alanovi Turingovi, ktorý bol považovaný za génia počítačových technológií svojej doby. 
Skutočnosť, že ste momentálne schopní prečítať tento článok pomocou "kúzla" internetu, je svedectvom o vplyve Alana Turinga (Benedict Cumberbatch), jedného z najväčších britských matematikov a kryptografov, ktorý je všeobecne považovaný za otca modernej výpočtovej techniky. Turing trávil počas druhej svetovej vojny dni lúštení kódov pre spojencov, slávnu Enigmu nevynímajúc, a potom obrátil svoju pozornosť k výskumu a vývoju v akademických oblastiach, od programovania až po matematickú biológiu. Tomuto poslaniu sa venoval až dovtedy, kým ho nestretla životná tragédia. (http://www.csfd.cz/film/283747-imitation-game-the/)


Taky máte skoro druhý Vánoce, když zjistíte, že se v kinech objeví film, ve kterém bude hrát váš oblíbený herec? Nebo ještě lépe - 2 herci z vaší TOP 10?

Byla jsem naprosto nadšená, když jsem se zhruba před týdnem o tomto filmu dozvěděla. Benedict, Keira, drama, věda, válka - zkrátka nenajdu ani jeden jediný důvod proč se na tento film netěšit. Zatím vypadá, že obsahuje všechno, co by měl, aby mě zaujal.

No, jedna věc tu přeci jen je - v Británii už tento film premiéru měl - a to 14. 11., kdežto u nás si na něj budu muset počkat až do 29. 1. 2015! (Pokud ho ovšem nesplaším dřív ještě někde jinde.:D)

Přikládám ještě trailer, který vypadá vážně úžasně.


čtvrtek 13. listopadu 2014

AHS Freak show S04E06 - Elsa is pretty b*tch!


článek obsahuje spoilery

Na dnešní díl jsem se obzvlášť těšila. Vlastně se těším každý čtvrtek. Oproti loňské sérii, kde mé pravidelný čtvrtky nebo pátky (když to předchozí den nevyšlo) odpadly zhruba po pátém dílu a já pak celou sérii dokoukávala jednu dlouhou noc a dlouhý den, když jsem byla doma s mým kocourem po jeho operaci. Každopádně u téhle série to zatím nehrozí.

Začnu příběhem Dandyho a dvojčat. Čekala jsem jiný začátek, trochu uvedení do celé situace. Jednoduše to zamilování a "chci se ženit" bylo na mě moc rychlé. Ale scéna s kondomy mě doopravdy pobavila. Dandy je postava, kterou ať už milujete nebo nesnášíte (jak si čtu různé diskuze, názory, komentáře, přijde mi, že jiná možnost ani není), vás nudit nebude. Teda zatím. Ač je Dandy postava zatím bezkonkurenční (no, dobře - pořád je tu ještě úžasná Elsa), tak si myslím, že bude potřeba vložit do jeho příběhu ještě něco šokujícího, nečekaného (pokud brzy nezemře, to si ale nemyslím, podle mě bude ve "velkém finále" řady), což bylo vlastně i v tomto díle. Pokud jsem správně pochopila (doufám, že ano), tak Dandy není pravým synem svojí "matky". Objevuje se nám tady tak další otázka. Jakou má Dandy minulost? Co jeho předci? Není on sám potomkem nějakého sériového vraha? Myslím, že ta možnost tu je celkem velká a pokud se v nějakém díle dovíme víc, věřím, že se nudit nebudeme a vtáhne nás to mnohem víc do celého příběhu.

Mrzelo mě, že se v této epizodě ani na malou chviličku neobjevila Desiree nebo Dell. Je sice pravda, že jsme se toho o nich dozvěděli hodně v předchozím díle, ale i tak mi tu chyběli. Myslela jsem, že vzhledem k smrti Dellova přítele z gayklubu, se tu objeví. Že ho třeba uvidíme, jak ho tam hledá, snaží se ho kontaktovat apod. Celý příběh by se tedy ještě víc rozvinul a možná i trochu zamotal. Rozhodně ale nevěším hlavu, je možné, že se mnou popsaná situace objeví v následujícím díle.

Každopádně se nám tu víc ukázal Paul, o kterém jsem si na začátku řady myslela, že bude spíše ten vedlejší, v pozadí, ale hezky začíná prostupovat do popředí. (Pokud v příštím díle nezemře, což by byla škoda, mohla by být zajímavá taková menší rivalita mezi ním a Elsou.)

Musím ke konci vůbec zmiňovat Elsu? Pamatuju si, jak jsem ještě před natáčením této řady četla, že bude mít v této řadě menší vedlejší roli. A hupsík! Jaksi jim to nevyšlo. Nedokážu si bez úžasné Jessicy Lange představit následující řady. Doufám, že zůstane. Musí.

A co se týče Maggie a Jimmyho, nejsem si jistá, co to do Maggie vjelo a jestli svoji nabídku myslela vážně nebo ho chce přece jen nalákat? Něco se za tím musí skrývat, přišlo mi to všechno moc rychlé vzhledem k tomu, jak se k němu chovala v minulém díle.

Měla bych si uvědomit, že většina hlavnějších postav v každé řadě AHS zemře. V Covenu přece taky nakonec umřelo několik čarodějek. Když si Dandy bral z truhly tu dýku, myslela jsem si, že matku zabije. Ale ihned jsem to zavrhla - co by si bez ní počal? A udělá to nakonec?

sobota 8. listopadu 2014

Seriály: AHS Freak show S04E05 - "Dandy, Dandy, Dandy!"


článek obsahuje spoilery...

V minulém díle nás opustil Twisty. Musím přiznat, že jsem to pár minut celkem oplakávala, byl totiž mojí oblíbenou postavou z této řady. Jenže pak si nasadil jeho masku Dandy a moje svislé koutky se roztáhly a proměnily v široký úsměv.

Dandy se v žebříčku mých oblíbených vrahů s AHS dere čím dál výše a už se nachází pouze za mým oblíbeným Dr. Oliverem Thredsonem a děsivou sestrou Mary Eunice z Asyla. Stejně tak i tato řada mě díl od dílu čím dál více překvapuje a pokud se v ní nic zásadního nepokazí, mohla by být klidně i na přední příčce.

Tento díl se mi velmi líbil. Edward Mordrake i Twisty nás sice opustili, ale i přesto je tu spousta postav, o kterých toho vlastně moc zatím nevíme. Právě proto mi přišlo fajn, že jsme se dozvěděli něco o Desiree, Dellovi, a tak celkově o jejich vztahu, protože v předchozích dílech bylo jasné, že jim jejich manželství moc neklape. A teď už je jasné, že je to především kvůli Dellově sexuální orientaci.

Zajímalo by mě, jaký osud čeká právě jeho. Nemám tušení, kam jeho příběh povede a jak nakonec skončí.

Zato u jeho syna Jimmyho doufám, že se dá nakonec dohromady s Maggie. Sice je jasné, že ona nechce, ale já věřím, že ledy se prolomí a na konci série se budou vést za ruce. Tímto bych chtěla vlastně i naznačit, že si myslím, že se od Stanleyho po pár epizodách odejde, protože jeho chtíč a touha po získání nějaké zrůdné kuriozity nemá meze. Doufám, že Bett a Dott se nic nestane, čemuž moc nevěřím, vzhledem k závěru tohoto dílu.

Proč Elsa přivezla dvojčata právě k Mottovým? Má s nimi nějaký kontakt? Nebo snad ví, že je Dandy vrah a věří, že je zabije?

Tyto otázky ve mně vyvolaly poslední minuty tohoto dílu. Nemůžu se dočkat až budou, no, doufám, že budou, zodpovězeny.

O Dandym se snad už ani zmiňovat nemusím. Myslím, že toho bylo dost řečeno a ještě i řečeno bude.:D

pondělí 14. července 2014

Nákupy za vysvědčení

Sice uběhlo už několik týdnů od předávání vysvědčení, ale i tak jsem se rozhodla hodit sem věci, které jsem si koupila v poslední školní den, když jsme jeli s rodinkou do Brna. Nejsem žádná fashion lady a budu naprosto chápat, když některou z věcí budete považovat za otřesnou.:D


Jako první si asi všimnete té tašky, na které jsou všechny ostatní věci položeny koupila jsem ji v H(nevím, jak se dělá ten znak :D)M a byla ve slevě za pouhých 70 Kč. Už předtím jsem tam na ni koukala a jsem fakt ráda, že jsem ji nakonec ukořistila v téhle super ceně.:)
Z HMka mám taky ty sluneční brýle a růžové pouzdro, taštičku - jak chcete :D. Brýle jsem našla u pokladny za pouhých 15 Kč. Taštička stála 30 Kč a koupila jsem si ji proto, že nemám žádný nepromokavý pouzdro na mobil nebo na iPod, takže až pojedu k moři, nemusím se už o svoje elektronický věcičky bát.:)
Ty barevné hodinky jsem koupila v New Yorkru a byly taky ve slevě. Stály pouhých 129 Kč a strašně se mi líbí. Jsou barevný a na léto se parádně hodí.
A nakonec tu mám knížku od Agathy Christie Mrtvá v knihovně, o které jsem psala už v dřívějším článku. Protože na knížce je uražený rožek, byla zlevněná a stála 179 Kč a to je celkem slušná cena na knížku od Agathy.:)

úterý 8. července 2014

Knihy, které mi přibyly do knihovny | Červen 2014

Za poslední 2 měsíce jsem za knihy utratila vážně hodně a myslím, že během prázdnin mi ani žádné do knihovny nepřibydou, takže mám v plánu potom buď napsat článek nebo natočit video o knihách, co jsem přečetla v létě.



Jako první tu mám knihu od Agathy Christie s názvem Mrtvá v knihovně. Tuto knížku u nás v knihovně nemají. Viděla jsem i film na motivy této knihy, takže se opravdu těším, až si ji přečtu.
A jako druhá je tu poslední kniha ze série Řady nešťastných příhod s názvem Konec. Právě ji čtu a hrozně mě baví. Tuhle knihu jsem sháněla strašně dlouho, a protože jsem už nedoufala, že bych ji mohla sehnat - už se totiž neprodává - tak vím, jak zhruba příběh skončí. Knihu jsem sehnala přes internet v jednom bazaru a je vážně úžasná.:)

Doufám, že si užíváte prázdnin, já strašně, pořád mám co dělat a vůbec nenudím.:)

úterý 1. července 2014

Koťátka

Babiččini sousedi mají kočku, která asi před měsícem porodila dva kluky.:)
Včera jsem na mobil něco natočila, tady máte sestřih. Není to sice v dobré kvalitě, ale roztomilost tomu rozhodně nechybí.:)


středa 25. června 2014

Můj výlet do Portugalska | 6. část | Poslední den a odjezd

Ano, po týdnu se vracím. Měla jsem toho celkem dost a ani psát se mi moc nechtělo. Spíš jsem trochu pracovala na svojí povídce. Přeji příjemné počtení posledního článku o tomto úžasném výletu! (Prozradím, že v příštím článku na vás bude čekat video o jedné z mých oblíbených knih.)

Poslední den, čtvrtek jsme strávili v Aveiru. Šli jsme se podívat, jak se vyrábí specialita z tohoto města - ovos moles, jehož hlavním složením jsou vaječné míchané žloutky a cukr. Mně tahle portugalská pochoutka chutnala, ale z obličejů mých ostatních spolužáků se dalo vyčíst, že tohle asi nikdy nebude jejich oblíbené jídlo.
Projeli jsme se po řece Moliceiro a šli na oběd do restaurace OláRia. Celý týden v Portugalsku jsme jedli převážně ryby a ostatní mořské plody, a tak tomu bylo i tady.
Pak jsme navštívili podzemní muzeum Caves Alianca, kde se nacházely starodávné rituální sochy z celého světa, zajímavé kameny, ale taky hromada lahví různých druhů vína.
Následoval volný čas, na který jsme čekali celý týden! Každý z nás si chtěl z Aveira (ať už pro sebe nebo pro svou rodinu) něco přivést, takže jsme dvě následující hodiny strávili buď v nákupním centru, nebo v obchůdcích se suvenýry. Jinak co se týče nakupování - nakupovala jsem především jídlo nebo upomínkové předměty. Oblečení žádné. Buď to bylo drahé nebo neměli moji velikost. A zhruba 70% každého obchodu zaujímala tílečka nad pupík, což já si koupit sice můžu ale nosit ne.:D
Ve večerních hodinách jsme dojeli ke škole, kde se měl konat společný závěrečný večer. Zástupci z jednotlivých zemí měli předvést národní tance. My tancovali polku. Nacvičováním toho tance jsme strávili celkově asi hodinu a podle toho to i tak vypadalo.:D Ale všichni nám tleskali, to bylo hlavní.:D
Každá skupina lidí z daného státu měla za úkol zazpívat píseň z jiné země. My jsme zpívali rumunskou lidovou Trandafir de la Moldova a sama pí. uč. z této země nás pochválila a řekla, že nám bylo skvěle rozumět. Portugalci zase zpívali naši Holku modrookou a musím uznat, že se jim to vážně povedlo. Jejich výslovnost byla parádní. A navíc to i hezky předvedli.:)
Z tělocvičny jsme se přesunuli zpátky do školy, kde na nás už čekala v prostorách haly večeře. Byla společně s rodinami, u kterých jsme celý týden byli, takže se ta celá obrovská hala změnila v super restauraci, uprostřed byl obrovský stůl, kde se podával předkrm a později i dezert, prostě paráda.
Došla dokonce i portugalská lidová skupina, která nám hrála a my i tancovali, bavili jsme se všichni spolu, fotili selfie, dávali si na sebe kontakty. Bylo to hrozně fajn.
Večer se trochu protáhl, takže jsme z Portugalska odjeli po půlnoci. Pro některé z nás bylo opravdu těžké rozloučit se se svými rodinami, u kterých jsme strávili tento úžasný týden. Pět dní sice nevypadá jako nějaký dlouhý čas, ale i za tuto dobu jdou navázat skvělá přátelství a vztahy. (Já teda musím přiznat, že jsem nebrečela, ale i tak opouštění rodiny - především Daniela - bylo hodně těžký.)
Cesta domů byla dlouhá. Noc z pátku na sobotu jsme strávili v kempu v Port Grimaud u Saint Tropez. Nejdřív vůbec nebylo v plánu trávit někde noc. Den jsme měli strávit v Marseille, ale nějak nám nevyšel čas. Navíc nikdo z nás vůbec nevěděl, kam nakonec jedem, jak dlouho tam budem a tak. Navíc mně hodně chybělo to domácí prostředí a po noci a dnu v autobuse mi nebylo zrovna fajn, takže jsem na tom byla psychicky trošku hůř. (Byly tam i jiný faktory, ale o těch nechci takto otevřeně mluvit.) Takže jsem neměla náladu na focení a vlastně vůbec na nic. Hledali jsme tam o půlnoci asi hodinu po celým tom městě restauraci, kde ještě vaří. Naštěstí jsme našli pizzerku. Byla to ta nejlepší pizza, co jsem kdy jedla. A ráno jsme se stavili ještě v jednom obchodu, kde jsem si zase koupila nejlepší pořádnej francouzskej croissant.
Domů jsme nakonec přijeli v sobotu pozdě v noci.
Doufáme, že přátelství, která jsme v Portugalsku navázali, vydrží a třeba se do této krásné země znovu podíváme.


Ovos moles.

Jízda lodí.

Selfie pod mostem. (Jo, foukal vítr. :D)



Dobrej nůž měli v restauraci.:D


Strašně dobrý tohle bylo.:D



To chci doma.:D




Mňamííí!:D

Náš mobilhome.

Nejlepší croisssant!!


středa 18. června 2014

Můj výlet do Portugalska | 5. část | Porto

Po několika denní pauze se znovu vracím. Bohužel to dříve nešlo, jelikož se teď uzavírají známky, máme toho hodně ve škole. Dneska to bude kratší a pravděpodobně ani ne tak záživné, jelikož dneska se u mě doopravdy psací nálada neprojevuje. (Můžete překliknout na fotky, je jich tu dnes spousta.:D )

Na středu byl naplánován výlet do Porta, bývalého hlavního města Portugalska, kam jsme dojeli okolo 10. hodiny. Jako první nás čekala projížďka na lodi po řece Douro. Sice výklad nebylo vůbec slyšet, ale i tak jsme si to moc užili. Projeli jsme se i pod těmi obrovskými mosty.
Pak jsme navštívili vinné sklepy s portským vínem. Hodně lidem zápach vína vadil, mně tedy vůbec ne.
Oběd jsme měli v další hotelové škole, kde jsme čekali asi půl hodiny, než nás tam vůbec pustili a samotný oběd trval dvě hodiny. (Ale bylo to výborný, vlastně celá ta portugalská kuchyně plná mořských plodů, mi chutnala a jsem ráda, že jsem to mohla vyzkoušet.)
Odpoledne jsme autobusem jezdili po Portu a ukazovali si ty nejznámější památky. (V tom autobuse jsem normálně usnula.:D )
Návštěva knihkupectví, kde autorka Harryho Pottera J. K. Rowlingová čerpala inspiraci, byla pro mnohé z nás úžasným zážitkem, jelikož se v naší skupině nacházela spousta fanoušků těchto knih. V knihkupectví se bohužel nemohlo fotit, ale byly tam naprosto úžasné schody, který vypadaly fakt "potterovsky". Koupila bych si tam možná i knížku, jenže jsme tam nestrávili tolik času a já ani nemohla najít oddělení s anglickými knihami.
Po prohlídce města nás čekala jízda starou tramvají. Náš průvodce byl dost divnej.:D Vypadal jako úchyl a prostě tak zvláštně na nás pokukoval. Trochu víc psycho... Po cestě jsme mávali lidem, byla to hrozná sranda.:D Nejvíc mě zaujal řidič autobusu.:D
Den se chýlil pomalu ke konci, ale než jsme z Porta odjeli, zastavil nám autobus u obrovského mostu, který byl několik desítek metrů nad hladinou řeky, abychom se mohli na město podívat i trochu jinak.
Do Aveira jsme dojeli se zpožděním. Do rodiny jsem dojela o půl deváté. Chvíli jsem se balila. (Na čtvrtek po after party byl totiž naplánován odjezd.) Pak jsme měli večeři. Byly špagety. (Mňamíí! :D Jako by věděli, co mám nejradši. Takže jsem se pořádně najedla.)
O půl desáté jsme vyjeli na pláž. Jessica se mě ptala, jestli nejsem unavená, ale já jí řekla, že ne, i když jsem byla. Ale stejně jsem chtěla tu pláž vidět i večer. Setkali jsme se s několika našimi přáteli u majáku a procházeli se po nějakým molu nebo co to bylo, teď vážně nevím.
Potom jsme šli do nějakého stánku, kde jsme si všichni dali další portugalskou specialitu. Vypadalo to jako palačinka, akorát se to víc táhlo. Měla jsem to s nutelou a bylo to strašně dobrý.
Nakonec jsme ještě zalezli do kavárny, kde jsem si dala kolu. Potřebovala jsem přece jen trochu toho kofeinu a okolo půlnoci jsme jeli z pláže zpátky domů. (Byla jsem u skvělých rodičů, že pro nás jezdili tak pozdě někam na pláž.)
Jelikož jsem neměla ještě vypitou kolu, držela jsem ji v ruce, ale i tak se mi oči zavřely a já na chvíli v autě usnula. Naštěstí jsem tu kolu nepustila. (Když jsem tohle říkala mamce, hrozně se smála.:D )
Šla jsem spát okolo druhé.

Jeden z portovských mostů.

Naše loď.

Vinný sklep.

Obědová tabule.

Předkrm.

Hlavní chod.

Dezert. Všem strašně chutnal, mě ale moc neoslovil.


V muzeu tramvají před projížďkou tramvají.

Na mostu.

(Ne)palačinka.

Kola.


neděle 15. června 2014

Můj výlet do Portugalska | 4. část | Surfování

Po dvoudenní pauze se opět vracím k mému povídání o Portugalsku.
V úterý ráno jsem se probudila po těch nočních můrách celá rozlámaná a unavená. A to na mě tento den čekala pěkná šílenost! Celé dopoledne jsme měli strávit u moře surfováním. A počasí nebylo zrovna nejkrásnější. Hodně foukalo, což je sice dobré pro tvoření vln, ale ne pro naše těla.
K moři jsme vyjeli v 8:30 od školy (jo, zase jsem tam byla dřív :D ). Dojeli jsme tam okolo půl desáté a ještě jsme měli nějakou pauzu, abychom si mohli prohlédnout trh s rybami a krásné pruhované domy.
Na pláž jsme dorazili po desáté hodině. Už na nás čekali instruktoři. Když nám jeden z nich sdělil, že voda má pouhých třináct stupňů, někteří z nás se začali rozmýšlet, jestli tam jít nebo ne. Ale vždyť v neoprenu by mělo být teplo, řekli jsme si a nakonec šli do toho. Naneštěstí jsme byli až ve druhé skupině, takže jsme v té zimě na pláži sledovali ostatní jak si surfují, zatímco my čekáme. Asi po hodině a půl jsme se konečně dočkali. Akorát jsme šli hned už na vlny (ostatní si to zkoušeli ještě předtím na klidnější vodě), což pro mě nebylo zas tak super, jelikož nejsem sportovní člověk a jsem ráda, že se udržím na hladině. Naštěstí hloubka vody byla v pohodě, dosáhla jsem v klidu na zem. A v neoprenu doopravdy zima nebyla.
Nešlo mi to. Zatímco moje spolužačky sjížděly jednu vlnu za druhou, já jsem byla nadšená z toho, že jsem si na tom prkně dokázala čupnout.
Pak nás hrozně rychle vyhnali z vody a některý učitelky nám tam začaly normálně sundávat ty neopreny, protože jsme už spěchali na oběd.
Při odchodu tam na mě jeden z těch instruktorů začal pomrkávat. To jako fakt? Na takovýho lůzra? :D Dost mě to pobavilo.
Surfování byla zábava, jsem ráda, že jsem si to mohla vyzkoušet, ale že by mě to nějak vzalo... To asi ne.:D
Po obědě, který byl v hotelové škole EPADRVagos (oběd trval tři hodiny -_-, ale chápu to, protože to bylo v hotelové škole, kde pomáhají postiženým lidem zařadit se do společnosti - a upřímně, dokud mi učitelka neřekla, že jsou postižení, ani jsem to nepoznala), jsme šli do muzea, kde se nacházely především zajímavé mušle a modely lodí. Pak jsme dojeli autobusem zpátky ke škole, kde na nás už čekaly naše rodiny.
Když jsem dojela do rodiny, dala jsem si sprchu a pak jsme měli večeři. Byla ryba a bylo to fakt strašně dobrý. Pak jsem jim na chvíli zabrala počítač a při čekání na ostatní (měli jsme spolu jít do nějaké kavárny), jsem se koukala s Jessicou na Hlas Portugalska. A ti Portugalci nezpívají špatně. A někteří nebyli ani škaredí.:D
V kavárně jsem si dala nějakej pomerančovej džus. Byly to vážně vymačkaný pomeranče a bylo to strašně dobrý.
Zůstali jsme tam asi do půl dvanácté a pak šli zpátky domů. (Měli jsme to jen kousek.)


Domy u pláže. Ze surfování žádnou fotku nemám, mají je učitelky.

Můj předkrm. Mohli jsme si vybrat, co jsme chtěli. Ano, opět ryby a nic než ryby.:D

Hlavní chod. Tohle jsem měla i první den u té rodiny. Dezert jsem bohužel nevyfotila.

V muzeu.

Potápěč v muzeu.

Děsivý obraz. Zvlášť ten kluk nalevo.

Můj pomerančovej džusík.:D


čtvrtek 12. června 2014

Můj výlet do Portugalska | 3. část | První návštěva školy

Jak jsem již psala, v neděli jsem šla spát celkem brzo, takže dalšího dne jsem se probudila se spoustou energie. Vstávala jsem po půl sedmé.
S rodinou jsme měli společnou snídani (akorát bez taťky, ten musel v noci do práce), od stolu odešel dřív i Daniel, starší brácha (ten pěknej brácha :D ) a já, Jessica, Ruben a mamka jeli ke škole, kde jsme se měli všichni sejít. Nevěděla jsem, v kolik tam měl být sraz, my tam byli už po půl osmé a já doufala, že tam uvidím některou svoji spolužačku, přece jen jsem strávila 18 hodin v cizím prostředí bez nikoho známého. U školních dveří už na Jessicu a Rubena čekali jejich přátelé. Seznámila jsem se s Carlou, Jonathanem (se kterým tam byl kluk z Německa Felix) a ještě s několika jinýma lidma, u kterých už si bohužel jméno nepamatuju.:D Bylo nás tam asi sedm a pak šli všichni do školy. Doufala jsem, že tam někdo bude, ale vstoupili jsme do jejich obří haly (bude na obrázku) a nikdo tam nebyl. Dokonce i kantýna byla zavřená. Celkem jsem se tam cítila nesvá. Všichni spolu mluvili portugalsky a postupně, jak přicházeli další lidi, tak jsme se seznamovali a zas pusinkovali na tváře.:D Tolik pus jsem za tak krátkou dobu nedala už hodně dlouho. Pak si Portugalci vytáhli matematiku, zrovna se učili funkce. My jsme sice jezdili na výlety, ale ne všichni studenti, co měli u sebe někoho ubytovaného, jezdili každý den. Například Jessica se mnou byla celý den jen ve středu. Jonathan tam pak vytáhl i Uno, tak jsme dokonce hráli i karty.
Asi o čtvrt na devět se tam začali všichni tak postupně objevovat, sraz měl být totiž až o půl deváté. Jakmile jsem viděla B., skočila jsem po ní. Vážně jsem už kolem sebe potřebovala někoho blízkýho.:D
Pak jsme byli rozděleni do čtyř skupin.Já byla ve skupině s B. a B. V každé byli dva portugalští studenti, u nás to byla Jessica a Diana, u které byla ubytovaná taky jedna moje spolužačka. Provázeli po škole. Areál školy je vážně obrovský. Nejvíce mě zaujala velká vstupní hala a knihovna, kde žáci trávili svůj volný čas. Poté se každá ze skupin šla podívat na jednu vyučovací hodinu. Já jsem byla na hodině angličtiny v sedmé třídě. Studenti věděli, že se přijdeme podívat, tak nám nechali volná místa v lavicích, půjčili nám učebnice, takže jsme celou hodinu mohli pracovat s nimi. Byli jsme z toho nadšení. Hodina angličtiny se mi moc líbila.
Po obědě jsme autobusem vyrazili do centra Aveira, kde jsme šli na procházku. Je to opravdu krásné město. V Aveiru se taky vyrábí sůl, takže jsme se šli podívat k solným jezerům. Následovala prohlídka budovy, kde se vyrábí mýdla. Sami jsme si také jedno vyrobili. Mně se to moje moc nepovedlo.:D
Pondělní program skončil uvítáním u starosty, kterému uprostřed jeho řeči zazvonil iPhone.
Pak jsme dojeli zpátky ke škole, kde už na mě čekala Jessica. Měli jsme teď tedy individuální program. Jeli jsme na večeři do nákupního centra do mekáče, kde jsme se setkali ještě s několika lidma. Celkem dlouho jsme čekali na Daniela, měl u sebe peníze (a zrovna byl se svojí holkou), tak jsem si čas trochu zkrátila tím, že jsem se vyfotila s Paulem v takové té fotící budce. Vždycky jsem to chtěla zkusit. Bylo tam strašně moc lidí, naštěstí i B. a N., takže jsem se cítila celkem příjemně až na to, že při jezení mcwrapu (kterej už si mimojiné nikdy nedám), mi omáčka pokapala kalhoty. Vypadalo to strašně, ale to bych nebyla já, kdyby se mi nestal trapas.
Prošli jsme i pár obchodů, jenže 80% všeho oblečení zabírala trička pod prsa, což já bohužel nosit nemůžu. Zbytek byl buď drahej a nebo neměli moji velikost. (y)
Pak jsme ještě zalezli do jedné kavárny, kde se k nám připojil další Portugalec Louis, který měl u sebe Němce - už si bohužel nepamatuju jeho jméno, ale byli to v pohodě kluci. Seznámila jsem se ještě s Anou, která u sebe nikoho ubytovaného neměla, ale i tak si s námi vyšla. Je strašně v pohodě a těším se, až si zavoláme přes skype.
Nevím, jak bych celý den shrnula, asi nic extra, myslím, že jsem ten den byla hodně ve stresu a nedokázala jsem se moc uvolnit, což možná potvrdily i noční můry, které mě provázely celou noc.


Tohle je ta hala.

Oběd, který jsme měli ve školní jídelně. Mnohem lepší než v naší.:D

Dost dobrý nádraží!

Graffity kráva na nádraží.

Nějaká socha.

Bomba!

Nákupní centrum.



Světla na radnici.

Zítra čekejte další povídání.
Pac a pusu.:*