V úterý ráno jsem se probudila po těch nočních můrách celá rozlámaná a unavená. A to na mě tento den čekala pěkná šílenost! Celé dopoledne jsme měli strávit u moře surfováním. A počasí nebylo zrovna nejkrásnější. Hodně foukalo, což je sice dobré pro tvoření vln, ale ne pro naše těla.
K moři jsme vyjeli v 8:30 od školy (jo, zase jsem tam byla dřív :D ). Dojeli jsme tam okolo půl desáté a ještě jsme měli nějakou pauzu, abychom si mohli prohlédnout trh s rybami a krásné pruhované domy.
Na pláž jsme dorazili po desáté hodině. Už na nás čekali instruktoři. Když nám jeden z nich sdělil, že voda má pouhých třináct stupňů, někteří z nás se začali rozmýšlet, jestli tam jít nebo ne. Ale vždyť v neoprenu by mělo být teplo, řekli jsme si a nakonec šli do toho. Naneštěstí jsme byli až ve druhé skupině, takže jsme v té zimě na pláži sledovali ostatní jak si surfují, zatímco my čekáme. Asi po hodině a půl jsme se konečně dočkali. Akorát jsme šli hned už na vlny (ostatní si to zkoušeli ještě předtím na klidnější vodě), což pro mě nebylo zas tak super, jelikož nejsem sportovní člověk a jsem ráda, že se udržím na hladině. Naštěstí hloubka vody byla v pohodě, dosáhla jsem v klidu na zem. A v neoprenu doopravdy zima nebyla.
Nešlo mi to. Zatímco moje spolužačky sjížděly jednu vlnu za druhou, já jsem byla nadšená z toho, že jsem si na tom prkně dokázala čupnout.
Pak nás hrozně rychle vyhnali z vody a některý učitelky nám tam začaly normálně sundávat ty neopreny, protože jsme už spěchali na oběd.
Při odchodu tam na mě jeden z těch instruktorů začal pomrkávat. To jako fakt? Na takovýho lůzra? :D Dost mě to pobavilo.
Surfování byla zábava, jsem ráda, že jsem si to mohla vyzkoušet, ale že by mě to nějak vzalo... To asi ne.:D
Po obědě, který byl v hotelové škole EPADRVagos (oběd trval tři hodiny -_-, ale chápu to, protože to bylo v hotelové škole, kde pomáhají postiženým lidem zařadit se do společnosti - a upřímně, dokud mi učitelka neřekla, že jsou postižení, ani jsem to nepoznala), jsme šli do muzea, kde se nacházely především zajímavé mušle a modely lodí. Pak jsme dojeli autobusem zpátky ke škole, kde na nás už čekaly naše rodiny.
Když jsem dojela do rodiny, dala jsem si sprchu a pak jsme měli večeři. Byla ryba a bylo to fakt strašně dobrý. Pak jsem jim na chvíli zabrala počítač a při čekání na ostatní (měli jsme spolu jít do nějaké kavárny), jsem se koukala s Jessicou na Hlas Portugalska. A ti Portugalci nezpívají špatně. A někteří nebyli ani škaredí.:D
V kavárně jsem si dala nějakej pomerančovej džus. Byly to vážně vymačkaný pomeranče a bylo to strašně dobrý.
Zůstali jsme tam asi do půl dvanácté a pak šli zpátky domů. (Měli jsme to jen kousek.)
Domy u pláže. Ze surfování žádnou fotku nemám, mají je učitelky.
Můj předkrm. Mohli jsme si vybrat, co jsme chtěli. Ano, opět ryby a nic než ryby.:D
Hlavní chod. Tohle jsem měla i první den u té rodiny. Dezert jsem bohužel nevyfotila.
V muzeu.
Potápěč v muzeu.
Děsivý obraz. Zvlášť ten kluk nalevo.
Můj pomerančovej džusík.:D
Žádné komentáře:
Okomentovat