středa 11. června 2014

Můj výlet do Portugalska | 2. část | Příjezd do rodiny

Nevěřila jsem, že hned dneska napíšu další část povídání o tomto úžasném výletu. Když ono je o čem vyprávět!
Včera jsem skončila u nástupu do autobusu. Bylo mi vážně smutno, když jsme z Paříže odjížděli, zrovna zapadalo slunce a Paříž vypadala ještě kouzelněji. Tu noc v autobuse už si ani nepamatuju, ale myslím, že jsem ji celou prospala.
Do Portugalska do Aveira jsme dorazili o půl třetí jejich času (bylo tam o hodinu míň). Autobus zastavil u hostelu, kde měla být ubytovaná taneční skupina, na nás ostatní už čekaly hostící rodiny. Celkem jsem byla nervózní, když více než polovina mých spolužaček už svoje rodiny viděla a já ještě ne. Jakmile jsem ale vylezla z autobusu, čekala už na mě před ním Jessica, její bratr, dvojče a rodiče (maminka kuchařka, tatínek policajt). Jessice je čtrnáct a má ještě jednoho bratra (bylo mu sedmnáct a byl fakt jako hodně moc pěknej :D ), se kterým jsem se seznámila u nich doma.
Ještě než přejdu k popisu jejich domu, ráda bych se zmínila o tom, jak se v Portugalsku vítají. Kluci si mezi sebou jenom potřesou rukama, ale jinak se dávají pusy na tvář, což mi přijde moc milé. Nejdřív jsem z toho byla trochu v šoku, protože mi není zrovna příjemné mít hned tak blízký kontakt z cizími lidmi, ale jak píšu, i tak to bylo milé.
Cesta k nim domů mě trochu vyděsila. Mluvili spolu po cestě portugalsky a jeli jsme celkem dlouho. Přišlo mi, že jsme vyjeli dokonce i z Aveira, ale další den jsem naštěstí zjistila, že ve stejné části bydlí i B., A., A. a jeden Portugalec Paul, se kterým jsem se seznámila ještě ten den.
Takže jsme dojeli. Dům měli celkem prostorný, jejich terasa byla hodně veliká a měli i krásnou zahrádku. Měla jsem svůj vlastní pokoj, za což jsem byla nesmírně ráda, myslím, že ten pokoj byl Jessicy, měla ho fakt pěknej. (Dole jsou fotky.)
Jako první jsem si dala sprchu, kterou jsem po dvou dnech v autobuse fakt potřebovala. Bylo fakt nechutný cítit se. (Nechápu, jak to dělají v Survivoru, asi bych umřela, kdybych se musela cítit 39 dní.:D )
Po sprše jsem se odhodlala a vydala se zpátky do obýváku, kde byla Jessica a zeptala se mě, jestli se nechci jít koukat na film. Řekla jsem, že klidně, aspoň jsem si trochu odpočinula. Koukali jsme na Millerovi na tripu. Bylo to trochu divný, moc jsme se při filmu nebavili.:D
Po filmu jsme se rozhodli i s bráchama, že půjdeme ven. Vzali jsme jednoho z jejich tří psů a šli na procházku. Asi o tři ulice dál bydlel již zmiňovaný Paul. Paul je trochu šílený člověk s velkým charakterem a jednoduše ho nejde nemít rád.:D Mluví hodně dobře anglicky, takže mi po cestě dělal takovýho malýho průvodce. Šli jsme nějakým lesíkem, kde mi říkal, že někdy mívají party a chodí tam po večerech. Pak jsme z něj vyšli, šli kousek dál až k nějaké zdi, která byla o takového menšího kopečku. Paul mi řekl, že kdybych tu zeď přelezla, tak je tam dům celý ze skla, prý je tam dokonce i skleněný bazén a bydlí tam nějací bohatí lidé. (Později, když jsme se o tom bavili s holkama, vzpomněly jsme si na Stmívání.:D )
Paul měl mít u sebe ubytovaného jednoho Němce, který měl přijet v sedm, takže se od nás odpojil a my šli pak po chvilce taky zpátky do domu.
Následující hodinu jsme strávili na terase, kde jsem se seznámila s jejich psíky. Ruben, dvojče Jessicy, nám dokonce zahrál i na tubu. Pak po mně chtěli, abych hrála na kytaru, to jsem ale odmítla. Neznám nic nazpaměť. Povídali jsme si a pak jsme zalezli zase dovnitř, že budem hrát Wii. Zrovna to měli ale nějaký rozbitý, tak jsme si zapnuli televizi a začali se bavit o oblíbených seriálech a filmech. Oni normálně neznali Survivor! Tak jsem jim pustila první díl z PI, bohužel ale nevypadali, že by je to bavilo, spíš mi přišlo, že se na to koukali, aby mě neurazili.:D Následovala večeře, na kterou jsme měli nějakou portugalskou specialitu. Nevím, jak se to jmenuje, ale je to z brambor, vepřového masa a škeblí (v těch škeblích bylo taky nějaký maso.) Bylo to fakt výborný. Potom jsme ještě měli dezert, nějaký dort a ten mi taky chutnal.:D Jo, já prostě sním všechno.:D
Bylo už celkem pozdě a já byla hodně unavená, takže jsme si ještě chvilku povídali a já pak zalezla do svýho pokoje.:)

Celý to odpoledne jsem nefotila, já nevím, přišlo mi to takový blbý, tak tu mám pro vás dneska jen můj pokojík.:)




To byly jejich kliky, strašně blbě se mi to někdy otvíralo.:D

Žádné komentáře:

Okomentovat