Svět kreativity | Tereza: Můj výlet do Portugalska | 6. část

Ano, po týdnu se vracím. Měla jsem toho celkem dost a ani psát se mi moc nechtělo. Spíš jsem trochu pracovala na svojí povídce. Přeji příjemné počtení posledního článku o tomto úžasném výletu! (Prozradím, že v příštím článku na vás bude čekat video o jedné z mých oblíbených knih.)

Poslední den, čtvrtek jsme strávili v Aveiru. Šli jsme se podívat, jak se vyrábí specialita z tohoto města - ovos moles, jehož hlavním složením jsou vaječné míchané žloutky a cukr. Mně tahle portugalská pochoutka chutnala, ale z obličejů mých ostatních spolužáků se dalo vyčíst, že tohle asi nikdy nebude jejich oblíbené jídlo.
Projeli jsme se po řece Moliceiro a šli na oběd do restaurace OláRia. Celý týden v Portugalsku jsme jedli převážně ryby a ostatní mořské plody, a tak tomu bylo i tady.
Pak jsme navštívili podzemní muzeum Caves Alianca, kde se nacházely starodávné rituální sochy z celého světa, zajímavé kameny, ale taky hromada lahví různých druhů vína.
Následoval volný čas, na který jsme čekali celý týden! Každý z nás si chtěl z Aveira (ať už pro sebe nebo pro svou rodinu) něco přivést, takže jsme dvě následující hodiny strávili buď v nákupním centru, nebo v obchůdcích se suvenýry. Jinak co se týče nakupování - nakupovala jsem především jídlo nebo upomínkové předměty. Oblečení žádné. Buď to bylo drahé nebo neměli moji velikost. A zhruba 70% každého obchodu zaujímala tílečka nad pupík, což já si koupit sice můžu ale nosit ne.:D
Ve večerních hodinách jsme dojeli ke škole, kde se měl konat společný závěrečný večer. Zástupci z jednotlivých zemí měli předvést národní tance. My tancovali polku. Nacvičováním toho tance jsme strávili celkově asi hodinu a podle toho to i tak vypadalo.:D Ale všichni nám tleskali, to bylo hlavní.:D
Každá skupina lidí z daného státu měla za úkol zazpívat píseň z jiné země. My jsme zpívali rumunskou lidovou Trandafir de la Moldova a sama pí. uč. z této země nás pochválila a řekla, že nám bylo skvěle rozumět. Portugalci zase zpívali naši Holku modrookou a musím uznat, že se jim to vážně povedlo. Jejich výslovnost byla parádní. A navíc to i hezky předvedli.:)
Z tělocvičny jsme se přesunuli zpátky do školy, kde na nás už čekala v prostorách haly večeře. Byla společně s rodinami, u kterých jsme celý týden byli, takže se ta celá obrovská hala změnila v super restauraci, uprostřed byl obrovský stůl, kde se podával předkrm a později i dezert, prostě paráda.
Došla dokonce i portugalská lidová skupina, která nám hrála a my i tancovali, bavili jsme se všichni spolu, fotili selfie, dávali si na sebe kontakty. Bylo to hrozně fajn.
Večer se trochu protáhl, takže jsme z Portugalska odjeli po půlnoci. Pro některé z nás bylo opravdu těžké rozloučit se se svými rodinami, u kterých jsme strávili tento úžasný týden. Pět dní sice nevypadá jako nějaký dlouhý čas, ale i za tuto dobu jdou navázat skvělá přátelství a vztahy. (Já teda musím přiznat, že jsem nebrečela, ale i tak opouštění rodiny - ~~především Daniela~~ - bylo hodně těžký.)
Cesta domů byla dlouhá. Noc z pátku na sobotu jsme strávili v kempu v Port Grimaud u Saint Tropez. Nejdřív vůbec nebylo v plánu trávit někde noc. Den jsme měli strávit v Marseille, ale nějak nám nevyšel čas. Navíc nikdo z nás vůbec nevěděl, kam nakonec jedem, jak dlouho tam budem a tak. Navíc mně hodně chybělo to domácí prostředí a po noci a dnu v autobuse mi nebylo zrovna fajn, takže jsem na tom byla psychicky trošku hůř. (Byly tam i jiný faktory, ale o těch nechci takto otevřeně mluvit.) Takže jsem neměla náladu na focení a vlastně vůbec na nic. Hledali jsme tam o půlnoci asi hodinu po celým tom městě restauraci, kde ještě vaří. Naštěstí jsme našli pizzerku. Byla to ta nejlepší pizza, co jsem kdy jedla. A ráno jsme se stavili ještě v jednom obchodu, kde jsem si zase koupila nejlepší pořádnej francouzskej croissant.
Domů jsme nakonec přijeli v sobotu pozdě v noci.
Doufáme, že přátelství, která jsme v Portugalsku navázali, vydrží a třeba se do této krásné země znovu podíváme.